Sport je odjakživa spojován se zdravím – fyzickým i psychickým. Dokáže zvednout náladu, pomáhá odbourat stres a posiluje odolnost. Jenže i tato mince má dvě strany. V určité fázi se může z pohybu stát zdroj tlaku, bolesti i vyčerpání. Tomu, jak si i na profesní úrovni udržet radost ze sportu a nevyhořet, se věnujeme v rámci spolupráce s FK Pardubice.
„Pohyb mi psychicky extrémně pomáhá . Když si chci vyčistit hlavu, jdu běhat. Když chci zažít radost ze hry a soutěživost, sahám po tenisu nebo beachvolejbale. Oba sporty mě fyzicky unaví, ale psychicky nabijí. Pomáhají mi vypnout a být v přítomném okamžiku,“ popisuje spoluzakladatel Nevyhasni David Fiedler. „V období vyhoření jsem ale sport úplně vypustil. Neměl jsem na něj sílu ani chuť. Postupně jsem si k pohybu znovu hledal cestu a dneska chápu, jak moc důležitý pro mě je – nejen jako prostředek prevence, ale i jako radost, motivace a forma regenerace mimo práci.“
Pohyb jako lék – ale ne všemocný
Radost z pohybu má pevné základy i v biologii. Při sportu se vyplavují neurotransmitery jako endorfiny, dopamin, serotonin, ale i adrenalin a noradrenalin. Kombinace těchto látek způsobuje spokojenost z pohybu a to, že se k němu opakovaně vracíme. Metastudie publikovaná v British Journal of Sports Medicine ukazuje, že pravidelný pohyb může být při mírných psychických obtížích stejně účinný jako psychofarmaka. Důležité je ale dodat, že při závažnějších stavech sám o sobě nestačí a měl by být pouze doplňkem odborné léčby, pokud je to v konkrétním případě vhodné.
Ztráta zápalu
U profesionálních sportovců se přirozená radost z pohybu může vytratit. Tréninky se stávají povinností, přichází tlak na výkon, porovnávání se, strach ze zranění či ztráty místa v týmu. Na cestě k vítězství a co nejlepším výsledkům, ať už dle tabulek, vlastního mínění nebo očekávání trenérů, manažerů, rodičů či fanoušků mohou pociťovat úzkost, nedostatečnost, mít nezdravý vztah k jídlu nebo vyhoří.
Sportovní vyhoření, známé také jako syndrom přetrénování, je stav fyzického, duševního a emocionálního vyčerpání způsobený nadměrným a intenzivním tréninkem. Dochází k němu, když jsou tělo a mysl vystaveny neustálému stresu bez dostatečného času na odpočinek a regeneraci.
Syndrom přetrénování mohou signalizovat následující projevy:
- nechuť ke cvičení a ztráta motivace
- konstantní únava a (fyzické či emoční) vyčerpání
- podrážděnost, náladovost
- oslabená imunita
- pocit, že trénink už nenabíjí, ale vysává
V horších případech rekonvalescence trvá měsíce a sportovec musí vynechat i celou sezónu. Někteří se s vrcholovou úrovní rozloučí úplně.
Zranění jako psychická zkouška
Stejně tak deprimující bývá pro sportovce úraz, který mu nedovoluje se aktivitě, která ho naplňuje, nebo dokonce živí, věnovat. Své o tom ví i Tomáš Solil, záložník FK Pardubice, který se v minulosti na fotbalový trávník nepodíval skoro deset měsíců. „Měl jsem prasklinu v menisku a následně se mi urvala i chrupavka. Podstoupil jsem dvě operace. Tehdy mi doktor naznačil, že by to mohl být do budoucna problém. Do té doby jsem si nepřipouštěl, že bych mohl s hraním skončit. Ve chvílích zranění a bolesti člověk na konec kariéry pomyslí. Myslím ale, že se psychicky dokážu nastavit tak, abych byl maximálně v pořádku,“ komentuje.
V tomto období pro něj byla obzvlášť důležitá také podpora blízkých, trenérů a dalších lidí v klubu. Naštěstí se mu jí dostalo. „Pardubice jsou v tomhle super. Vždy se tu sešla parta, která stála dost při sobě. Cítil jsem týmové prostředí a nedokážu si vybavit moment, kdy bych to tak neměl. V mládežnické reprezentaci, kde jsem tolik hráčů neznal a vídal jsem se s nimi na týden tak třikrát do roka, to bylo v tomhle složitější – adaptovat se a více se seznámit. Tam jsem se cítil poněkud zvláštně a nesvůj.“
Duševní zdraví patří i na hřiště
O psychické stránce fotbalu se moc nemluví. O svých duševních problémech veřejně promluvili světoví hráči jako Andrés Iniesta, Gianluigi Buffon nebo Danny Rose, v Česku se ze sportovců otevřeně ozval jen málokdo – z fotbalistů je tím známý jen Lukáš Pokorný. Důvody jsou různé: nepřipouštění si vážnosti situace, zakořeněné stereotypy, strach z odsouzení a ztráty sponzora či místa v reprezentaci. Sociální sítě a někdy až přehnaně kritičtí fanoušci tomu často nepřidávají. „Patří to k tomu a vím, že to může někoho rozhodit. Fanoušci mají nárok na svůj názor a na sociálních sítích ho můžou projevit. Ale moc to nečtu, obzvlášť když aktivně hraju, tak to vypouštím a na komentáře a názory vůbec nekoukám, abych zůstal koncentrovaný a pokračoval na své cestě,“ říká Tomáš Solil, kterému ve stresovějších momentech pomáhá klid, být sám se sebou.
Situace se ale postupně (i když pomalu) mění, a to i proto, že se o duševním zdraví celkově mluví více. Mezi sportovce, trenéry a coache nastupuje mladší generace, která už psychiku bere vážněji, uvědomuje si, že stejně jako fyzička je důležitá i mentální odolnost.
Klíčová je prevence. Dostatečná regenerace, pestrost tréninku, zařazování doplňkových aktivit, práce s coachem či terapeutem. Velkou roli hraje i vztah s trenérem a míra podpory v týmu. Britský sportovní psycholog Bill Beswick si stojí za tím, že až 60 % psychické pohody sportovce ovlivňuje právě trenér.
„Má to smysl,“ vzkazuje potenciálním profi sportovcům Tomáš.
„Koncentrujte se na svůj sen a udělejte pro to maximum, i přes překážky. Někdy stačí jeden dva momenty, kdy se to otočí jiným, správným, směrem.“
Pardubice nevyhasnou
I proto vznikla spolupráce mezi Nevyhasni a FK Pardubice. „Spolupráce s FK Pardubice je pro nás v Nevyhasni výjimečná tím, že se neomezuje jen na hráče, ale chce oslovit i fanoušky, zaměstnance klubu a veřejnost. Nejde o jednorázovou akci, ale o celoroční program. Společným cílem je otevřít téma psychické odolnosti ve sportu, vytvořit inspirativní obsah, ale i velmi praktické nástroje, které hráčům i fanouškům pomůžou zvládat tlak, stres a preventivně pečovat o své zdraví,“ přibližuje David Fiedler.
V rámci spolupráce vznikla speciální sada dresů, čekají nás workshopy pro klub nebo také tematický obsah na sociálních sítích, jako rozhovory s hráči nebo „mentální výzva“ pro fanoušky a sledující. Plánujeme i podcast nebo besedu přímo na stadionu na Světový den duševního zdraví.
Sledujte naše sítě a blog, ať vám nic neunikne.
