Vytváříme funkční systémy prevence syndromu vyhoření

Z vlastní zkušenost vím, že vyhoření může člověka uplně paralyzovat. Od mala jsem sportoval a do toho byl workoholik. Nevěnoval jsem pozornost mentálnímu zdraví, ignoroval jsem všechny red flags a to byl kámen úrazu. Proto teď tvoříme místo, které ostatním pomůže vyhnout se syndromu vyhoření, případně nabídne možnost, jak z maléru ven.

Žijeme v hustle generaci. Přepracovanost, tvrdá práce a zaneprázděnost je znakem “úspěchu”. Jdeme proto do extrému, pracujeme, jak to jde a nepřemýšlíme, jak moc nám to škodí. Sám jsem si to zkusil a věřím, že je i jiná cesta, jak dosáhnout pracovní i mentální satisfakce.

Protože psychické zdraví je stejně důležité jaké to fyzické. A bohužel ne každý si to uvědomuje. Věřím, že pomocí technologií dokážeme přiblížit lidem cestu k prevenci proti syndromu vyhoření, a zároveň nabídnout pomoc těm, kteří ji potřebují. Chceme, aby psychické problémy nebyly tabu a zároveň aby se o nich mluvilo – nejen na školách, ale také ve firmách a společnosti.

Duševní zdraví - tak často zmiňované, přitom stále tak zanedbávané. Často pracujeme na perfektní kariéře, zkouškách na jedničku a na spokojenosti druhých, ale řítíme se do vyhoření. Ale co je nejhorší? Zapomínáme na to nejdůležitější - nás samotné, naše potřeby a naše radosti.

Každé emoční vypětí se mi v životě odrazilo na fyzickém zdraví. Trvalo mi pochopit, že moje míra energie je omezená, a to i v případě, že dělám, co mě baví. Chtěla bych dát tímto projektem najevo, že vyhoření není slabost, ale přirozená reakce organismu na dlouhodobé přepínání se. Už jen připustit si problém, je první krok k tomu zase začít zářit.

Se syndromem vyhoření mám osobní zkušenost. Sama jsem byla několikrát na pokraji vyhoření, protože mám tendenci nakládat si toho na sebe moc. A nejsem zdaleka jediná. A proč Nevyhasni? Protože syndrom vyhoření je velký problém, který si zaslouží naší pozornost.

Vyhoření je jako rtěnka na zubech - nevíš o tom, dokud tě na to někdo neupozorní. O fenoménu vyhoření jsem měla poměrně silné povědomí, a možná i proto by mě nikdy nenapadlo, že by mohl dojít i na mě. Jeho přítomnost jsem si uvědomila teprve až potom, co mě na jeho negativní dopady upozornili moji blízcí.

Každý úspěch znamenal, že musím být ještě lepší a výkonnější. Ignoroval jsem všechna varování, která jsem od svého těla dostal. Prošel jsem syndromem vyhoření a prožil si nejsložitější období života. Nechci, aby si někdo procházel tím samým. I kdybychom svou aktivitou pomohli jen jednomu člověku, bude to pro mě velký úspěch a důvod k úsměvu.

Vždycky jsem na sebe mívala přehnané nároky, které jsem nebyla schopná naplnit a svým negativním postojem k sobě jsem si přivodila spoustu problémů. Vím, jak je důležité pečovat o své duševní zdraví a vím, jak je těžké se na někoho obrátit a vyhledat pomoc. Nevyhasni je pomoc na dosah ruky, proto.

Nevyhasni je mi blízko, protože jsem před pár lety sám vyhořel a trvalo dlouhou dobu, než se mi podařilo dostat se zpátky „on the right track.“ Při zpětném pohledu vidím, kolik možností jsem měl, jak vyhasnutí předejít a nevyužil je jen proto, že jsem nebyl ochotný věnovat pozornost mému psychickému zdraví namísto škole.

Od malička jsem ráda zkoušela nové věci a byla hodně aktivní. Občas je pro mě těžké vyhradit si čas na sebe a odpočinek, proto je potřeba si neustále připomínat, jak je péče o duševní zdraví důležitá. Věřím, že když je spokojená naše duše, můžeme tvořit skvělé věci. A tuto myšlenku bych chtěla předávat dál.