Žijeme v době mnoha možností. Můžeme pracovat odkudkoliv, jsme 24/7 na příjmu, hůře oddělujeme pracovní a osobní život a kýveme i na věci, na které nemáme kapacitu. I tomu, jak nedostatečně vymezené hranice mohou vést k vyhoření, se věnovala naše další debatní akce, poprvé ve formátu tzv. Třicítky.
Květen je měsícem duševního zdraví, a tedy i ideální příležitostí k zorganizování dalšího Nevyhasni setkání s inspirativními hosty. Dne 15. května jsme ve spolupráci s pražským WorkLounge uspořádali první debatu v nové koncepci Třicítka, do které přijaly pozvání Petra Jankovičová, spoluzakladatelka a CEO agentury Triad a prezidentka Asociace komunikačních agentur a koučka a psycholožka Kristýna Cetkovská, která se specializuje na pracovní životy klientů. Moderace se ujal Dan Tržil, tvůrce podcastu Proti Proudu.
Když dvouměsíční dovolená nestačí
V prvních třiceti minutách se podělila o svou zkušenost s vyhořením Petra. „Moment, kdy jsem si řekla, že už to fakt není v pohodě, byl po covidu, kdy jsem fungovala třeba patnáct hodin nonstop. Do práce jsem se netěšila, představa, že otevřu notebook, budu mít další call, mi dělala fyzicky zle. Naplánovala jsem si sabatikl. Ten měl původně trvat dva měsíce, nakonec jsem ve firmě skončila úplně a vrátila se až po jeden a půl roce,“ přiblížila období, kdy její míra vyčerpání, smutku a výbuchů zlosti už přesáhla únosnou hranici. „První měsíc sabatiklu byl plný slz a odpoutávání. Cítila jsem se jak při rozchodu s partnerem. Až později jsem si uvědomila, že procházím hlubokou transformací, začala jsem o tom více číst a našla jsem si vedle terapeutky i koučku.“
Jedním z problémů, které přispěly k Petřině vyhoření, byla právě neschopnost nastavování si hranic. „Když jsem Triad zakládala spolu s kamarády ze Slovenska, neplánovali jsme, jak vyrosteme a že budeme mít velké klienty. Problémem bylo, že jsme si na začátku nenastavili hranice. Navíc jsem se až moc ztotožňovala s firmou, chybu kohokoliv, jsem brala jako vlastní selhání. Zpětně si uvědomuji, že jsem měla mít někoho, kdo mi nastaví zrcadlo a pomůže mi, abych na vedení nebyla sama.“
Říct si o pomoc je v pořádku
Petra zdůraznila důležitost komunikace. Že je v pořádku říct, že něco nevíte, je toho na vás moc a potřebujete pomoct. To se snaží od návratu připomínat i svým kolegům. „Mám zkušenost i s tím, že do firmy přišli lidé, kteří měli zkušenost, že nemůžou o svých hranicích moc mluvit, nebo si to minimálně mysleli, a nechávali si určité věci líbit. Proto je to celkem velká práce i mě jako manažerky vytvořit takové podmínky, které budou pro všechny v pohodě.“
Energy management a další doporučení
- Sdílený kalendář, do kterého si zapisuje i pauzy: „Pro mě je mnohem důležitější si managovat energii než čas, protože některé věci jsou náročnější než jiné.“
- Určení kompetencí a agendy jednotlivých lidí ve firmě a ideálně to mít sepsané v nějakém dokumentu.
- Změna prostředí a pravidelné zařazování dovolené i v rámci prevence vyhoření.
- Nastavení pravidel komunikace s kolegy a klienty (aneb pracovní zpráva do Messengeru nepatří).
Jsou generací sněhových vloček?
V následující půl hodině Dan vyzpovídal Kristýnu Cetkovskou, která hned v úvodu připomněla, že syndrom vyhoření se může týkat každého z nás, ať už různých profesí, rodičů malých dětí, tak lidí v různém věku – to, že můžete vyhořet i v mladém věku, ostatně ukazuje i zkušenost zakladatele Nevyhasni Davida.
Vyhoření je důsledkem nezvládnutí dlouhodobého stresu. Jeho projevy jsou hodně individuální. Mohou být fyzické i psychické. Je potřeba si uvědomit, jak se chováme ve složitých situacích, jak se stresem umíme pracovat a podle toho se tomu věnovat. „Pro to, abychom u sebe podporovali odolnost, potřebujeme zátěžovými situacemi procházet, získat si tu zkušenost,“ řekla Kristýna a dodala, že stejně tak nejde vychovávat děti „na polštářku“.
Je Gen Z opravdu křehčí, jak někteří stále říkají? „To, že je mladá generace křehčí, data neukazují. Podle dat i mé osobní zkušenosti je u mladých ale větší výskyt duševních potíží. Moje hypotéza je taková, že pro ně je tohle téma mnohem bližší, více se o něm baví, pozorují se. Práci si vybírají i na základě toho, jestli firma podporuje well-being.“
Zdravé odpojení se od práce i technologií
Souhlasí s tím, že od vyhoření může člověka oddálit práce, která mu dává smysl, ale i to má své ALE. „V momentě, kdy do toho dáváme maximum a neuhlídáme si sami sebe, přiblížíme se k vyhoření. Chtěla bych všechny podpořit v tom, aby hledali smysl ve své práci nebo aspoň v její části, ale zároveň přemýšleli nad tím, jak si nastavit hranice, a našli si mechanismy, které jim pomohou od práce se odpoutat.“
Spolu s tzv. detachmentem, kdy se vám opravdu daří práci hodit za hlavu, je podle Kristýny důležité nedržet stres a starosti v sobě, pobavit se o tom s kolegou, partnerem, koučem či psychologem. Je také potřeba myslet na to, že je to dlouhodobá (někdy i celoživotní) práce a že se na cestě za bezstarostným a méně vyhořelým životem nic moc nezmění během týdne. Stejně tak je tomu podle ní s digitálním detoxem. „Odpojení od technologií je fajn zkusit, každý na to reaguje jinak, má větší či menší FOMO (fear of missing out, pozn. red.). Nemyslím si, že týden offline najednou něco extra změní, stejně jak podobně dlouhá dieta nebude mít dlouhodobý efekt. Ale jasně, může to pomoct po nějaké víc zátěžové situaci.“
Digitální detox je tématem naší květnové výzvy. Zkusili jste se někdy na delší dobu odpojit? Zkuste to teď s námi. Ať už to bude na pár hodin, nebo více dnů, zkuste si, jaké to je být na chvíli bez veškerých technologií a jaké pocity to ve vás vyvolá. A až se vrátíte do onlinu zpátky, nezapomeňte se s námi o svou zkušenost podělit na sociálních sítích.
Po diskuzi přišel čas na zodpovězení dotazů z publika. Ještě jednou děkujeme všem zúčastněným! Velké díky patří také partnerům akce – Worklounge za poskytnutí prostor a F.H. Prager za osvěžení ve formě kombuchy. Budeme se těšit zase příště!
Autor: Tereza Bartošková
