Týdny pro duševní zdraví jsou největší multižánrovou osvětovou kampaní, která usiluje o zlepšení vnímání lidí s duševním onemocněním a referuje o možnost prevence. V rámci nich jsme s Nevyhasni zorganizovali v co-workingových prostorech Node5 besedu s odborníky, kteří mají s vyhořením buď profesní nebo osobní zkušenost. Mezi hosty se objevili moderátor Aleš Cibulka, psycholog a odborník přes syndrom vyhoření Martin Pospíchal nebo autorka vzdělávacího instagramového účtu @jsemvobraze Johana Bázlerová.
Syndromem vyhoření si podle odhadů prochází každý pátý Čech, ale jen zlomek ze zasažených vyhledá odbornou pomoc. Opomenutí a neřešení problému může mít přitom fatální dopad, jak na psychické, tak fyzické zdraví člověka. Dlouhodobým cílem Nevyhasni je tuto statistiku snižovat, a to především skrz osvětu, mapování problému a budování funkčních systémů prevence.
Protože syndrom vyhoření není jen o teorii, přinášíme v rámci našeho obsahu také reálné příběhy těch, kteří si jím prošli. Ve stejném duchu se nesla i naše první panelová diskuze. S psychologem Martinem
Pospíchalem jsme se podívali na to, co syndrom vyhoření je, co ho způsobuje a jak do něj nespadnout. Ostatní debatující se pak s účastníky podělili o své reálné zkušenosti. Následoval prostor pro dotazy a
závěrečný networking. „Beseda o vyhoření byla neskutečná. Kdyby něco podobného existovalo v roce 2016, nemusel jsem padnout na hubu tak, jak se mi to stalo,“ napsal na svůj instagramový profil Aleš Cibulka.
Přihořívá, přihořívá – (vy)hoří!
„Vyhořet může opravdu každý,“ uvedl psycholog Martin Pospíchal. To, že je syndrom vyhoření povětšinou výsledkem dlouhodobého stresu, kdy je člověk vystaven vysokému pracovnímu nátlaku, je známá informace. Co však může být překvapivé je, že lidé s určitými osobnostními charakteristikami jsou jím ohroženější. Navíc tu mluvíme o vlastnostech, které jsou všeobecně branné jako pozitivní.
K vyhoření mají blíže ti, které jejich práce většinou opravdu baví, záleží jim na ostatních a jsou velmi pečliví. „Když jsem hodně pečlivý, tak to nejlépe udělám já sám. Záleží mi na mém týmu, tak je přece nebudu přetěžovat, a to zvlášť v případě, že mě moje práce baví,“ uvedl na příkladu Pospíchal.
Podle Pospíchala jeho pacienty spojuje ještě jedna věc, a to, že je jejich práce doprovází všude. Myslí na ni také v autě, při čistění zubů, v noci se jim o ní zdá… Když je pro vás určitá činnost jediným tématem, je úspěch a neúspěch v ní stěžejní. Ať jste doktor, nebo matka, která věnuje veškerý čas dítěti.
„Základem problému je, když je člověk branný, že má energie na rozdávání. Mluvil jsem třeba s mezzosopranistkou Dášou Peckovou, o které byste řekly, že to je ta mašina, která motivuje ostatní. Ona přitom měla období, kdy přicházela před vyprodanou scénu, neměla žádnou sílu a zpívání už vlastně nenáviděla. Nebo mistryně světa v aerobiku Olga Šípková, která deset minut před lekcí brečela v šatně sama nad sebou,“ podělil se s posluchači moderátor Aleš Cibulka o zkušenosti sesbírané při psaní knihy o vyhoření.
Nakloněná stolička
Nejspíš jste slyšeli o pověstné trojnožce vyhoření. Tu tvoří vztahy, tělo a zdraví a nakonec práce. Pokud je jedna noha delší, stolička se začne naklánět a brzy se to projeví. Síly začnou postupně docházet, původní chci se kontinuálně mění na musím a práce, který vás dříve bavila, se stává odpornou, a to spolu s lidmi, kteří jsou její součástí. Nejprve vám zrcadlo začne stavět okolí. „Měl jsem pacienta, který s nadsázkou říkal, že už s ním doma nemluvila ani klika u dveří,“ odlehčil téma Pospíchal. Často se přidávají i fyzické příznaky, jako je nespavost, pálení žáhy, různé druhy bolesti nebo úzkosti. Tělo nám problém zkrátka signalizuje, jak může.
Všichni diskutující se shodli, že vyhoření nepřišlo jako rána z čistého nebe, ale že na sobě změny pociťovali postupně. Spoluzakladatel Nevyhasni David Fiedler i Johana Bázlerová ze @jsemvobraze popsali vznikající úzkostlivé stavy, bolesti krční páteře a dny, kdy jediné, co pomáhalo, bylo koukat do bílé zdi. Moderátor Aleš Cibulka nechal vyhoření zajít ještě dál, až se dostal do stavu, kdy tři měsíce jen spal, zvracel. Nemyslitelné pro něj byly i základní úkony, jako třeba cesta do obchodu.
Cesta zpět
Záměrem diskuze nebylo posluchače vyděsit. To hlavní, co si měli přítomní odnést je vědomí, že z vyhoření je cesta ven. Pospíchal ze svého odborného pohledu popsal hned několik obecných doporučení získaných za dobu svojí praxe, které pomáhají nejen pacientům, ale mohou být funkční také jako prevence. „Klíčové jsou blízké vztahy, mít někoho o koho, se můžu opřít. Hojivě působí také přírodní prostředí a pravidelný pohyb. A hlavně je důležité mít místo čas a prostor, kam téma práce nemůže.“
Všichni diskutující se shodli na tom, že přiznat si problém je prvním a tím nejdůležitějším krokem k tomu zase začít zářit. Čím dříve se pak začne řešit, tím je větší šance, že následky syndromu vyhoření nebudou tak velké a návrat k naplněnému životu snazší.
Galerie akce se nachází níže. Další poznatky a fotografie z diskuze o vyhoření najdete na našich sociálních sítích. V případě jakýkoliv poznatků nebo otázek nás kontaktujte na info@nevyhasni.cz
Kontakt pro média:
Bc. David Fiedler
spoluzakladatel Nevyhasni
M: +420 777 917 590 | E: david@nevyhasni.cz | www.nevyhasni.cz
