Být vysoce citlivým člověkem je stejně tak požehnáním, jako prokletím. Dobře vím, o čem mluvím. Sama jsem jedním z nich. Senzitivní lidé totiž prožívají všechny emoce v násobcích intenzity, a to jak ty pozitivní: lásku, radost, pocity štěstí, tak i ty negativní. Mají větší sklony k úzkostem, depresím, a v neposlední řadě jsou také náchylnější k vyhoření.
Cedulky na oblečení
„Nebuď přece taková citlivka.“ Věta, se kterou se pravděpodobně každý vysoce citlivý člověk už někdy setkal. Můžeme ale přestat být taková citlivka? Odpověď zní: těžko. Nepleťte si hypersenzitivitu s poruchou přecitlivělosti, která vzniká v reakci na traumatické události. Vysoká citlivost je totiž vrozený osobnostní rys, se kterým se v naší společnosti rodí 15-20 % lidí a je naprosto normální.
Být vysoce senzitivní je vlastně skvělé. Lidé s výjimečnou citlivostí mají totiž schopnost propojovat různá témata, jsou často empatičtí, intuitivní a pečující. Mají smysl pro detail, který jim propůjčuje vyšší estetické cítění, a bývají proto velmi kreativní. Podle studie doktorky Jagiellowiczové se tito lidé navíc dokážou skvěle vcítit i do druhých. Až tedy příště budete mít rozhovor s pozorným, empatickým a naslouchajícím člověkem, kterému by se mohlo říkat, že je vaší vrbou, je možné, že se jedná právě o vysoce citlivého jedince.
I samo hluboké prožívání pocitů může být velkou výhodou. Například podle výzkumu manželů Aronových měly vysoce citlivé ženy během sexuálních aktivit větší pocit, že jsou milovány. Zajímavé je, že vysoce citliví jedinci mají také nadprůměrně reaktivní nervovou soustavu, která ovlivňuje, jak vnímají podněty přicházející z okolí. To znamená, že si všímají drobných detailů unikajících lidem bez vysoké citlivosti: slyší zvuky, které ostatní nezachytí a nebo si třeba musí ustřihnout všechny ty škrábající cedulky z oblečení.
Vyšší citlivost a vyšší náchylnost k vyhoření?
Bohužel silnější prožívání má i svá negativa. Tím, že jsou citliví lidé náchylnější k pocitům úzkosti a také obecně hůře zvládají stres, často u nich dochází k přehlcení, které pak může vyústit až ve vyhoření. A díky tomu, že před sebou samými často upřednostňují ostatní, stává se, že si o pomoc nedokážou říct včas.
Co s tím?
Důležité je naučit se začít vnímat svoji hypersenzitivitu jako přednost. Využívat svých dobrých vlastností v péči o druhé, ale nezapomínat ani sami na sebe. Tady přinášíme pět tipů, které mohou hypersenzitivním lidem v péči o sebe velmi prospět.
Cvičte – sami
Možná nemáte rádi určité sporty. Třeba ty, které vyžadují hodně sociální interakce, hlasitou hudbu nebo soutěživost. Vysoce citliví lidé se nacházejí spíš ve sportech, kde mohou zpomalit, ztišit a prožívat svoje tělo. Mezi ně by se dala zařadit jóga, běh (v přírodě), plavání, cyklistika nebo třeba contemporary dance. Ideálně byste si měli najít čas alespoň 3-4x týdně na půlhodinu pohybu.
Omezit obrazovky
Žijeme ve světě, kdy k nám neustále proudí obrovské množství informací. Vždy máme po ruce telefon, často práce vyžaduje obrazovku počítače a k odpočinku si lidé dopřávají relax u televize. Obrazovky a jejich modré světlo ale negativně ovlivňují naší nervovou soustavu. Zkuste implementovat jednoduchá pravidla. Nedívejte se na telefon alespoň hodinu před spaním a hodinu po probuzení. Místo toho si něco přečtěte, zacvičte si nebo jděte na krátkou procházku. Pokud chcete experimentovat, můžete třeba zkusit screen-free day. Jeden den v týdnu si vyhraďte jenom pro sebe, bez obrazovky.
Pište, až vás bude bolet ruka
Pokud se cítíte zavalení svými myšlenkami, emocemi nebo životem celkově, zkuste se ze všeho vypsat na papír. Pište, dokud vás nebude bolet ruka a nebudete si říkat, že už víc napsat prostě nemůžete. Vysoce citliví lidé zpracovávají své zkušenosti pomaleji než ostatní a pocit zahlcení (který následně může přerůst k vyhoření) může pocházet z toho, že spousta zážitků zůstala nezpracovaná. Dejte je na papír, ať je nemusíte nosti dál v hlavě.
Self-care jako prevence
Být k sobě pozorný i malými gesty se vyplácí. Dát si teplou vanu, poslouchat hudbu, jít s kamarádem na dlouhou procházku, pít dostatečně vody, nebo věnovat čas jakékoliv jiné aktivitě, díky které se cítíte dobře. Zkuste každý den najít chvilku a udělat pro sebe něco hezkého.
Spát, spát, spát
Bez kvalitního spánku jako byste zvali syndrom vyhoření do vašeho života. Spánek je pro vysoce citlivé lidi ohromně důležitý, v průměru potřebují spát o něco déle než zbytek populace. Minimálně 8 hodin (v průměru ale senzitivní lidé spí 9-10 hodin) je zásadních pro aktivní a spokojené dny. Odpolední šlofík, jít do postele už v deset nebo si přispat a vstávat o něco později: to všechno je naprosto v pořádku.
Na závěr
Hlavním poselstvím je, že vysoká citlivost je naprosto normální. Může mít spoustu výhod, ale je třeba o sebe pečovat, být k sobě ohleduplný a laskavý. Pokud byste na sobě začali pociťovat změny, které by se mohly týkat pocitu vyhoření, nebo se v sobě třeba jenom nevyznali a potřebovali se o tom dozvědět více, jsme tu pro vás. Nebojte říct si o pomoc.
