Únavu a špatnou náladu jednou za čas pocítíme všichni. Někdy ale už nejde jen o krátkodobou frustraci. Nepřestává nám být dobře. O tom, jak rozpoznat vyhoření, předcházet mu nebo ho přežít, se mluvilo na další akci Nevyhasni. Při inspirativním večeru v Rock Café jsme si vyslechli i silné osobní příběhy.
Je to jen podzimní únava. Teď je toho víc, ale holt ještě zatnete zuby, máknete a bude klid. Nebo taky ne. Někdy zatínáte zuby až do momentu, kdy vám dojde, že už nemáte kde brát energii. Klid nenastane. Přestanete zvládat. Tak moc jste tu byli pro druhé, že jste upozadili sebe a své potřeby. Přestanete cítit radost. Práci, kterou jste měli rádi, začnete nesnášet. Začnete se stranit. Tělo a mysl vás zradí. Máte pocit, že jste selhali. I tak se může projevovat vyhoření. Osobní zkušenost a doporučení, jak vyhoření překonat nebo se mu ideálně vyvarovat, sdíleli hosté eventu, který proběhl 27. října v Rock Café. Na akci, kterou moderoval Aleš Cibulka, promluvili psychoterapeut Daniel Štrobl, zpěvačka a herečka Sharlota Blakk, moderátorka a autorka Aneta Kostka a herečky Bára Jánová a Bára Bočková.
Pod tlakem očekávání
„Dnešní doba vytváří podmínky pro to, že na sebe máme obvykle daleko větší tlak. Může to vycházet už z rodiny. Ale často si to děláme sami. Očekáváme od sebe a od světa mnohem víc, než je nám schopen dát,“ řekl v úvodu Daniel Štrobl. Za ohrožené osoby označil „jedničkáře“, ty, kteří být nejlepší berou jako normu. „Pokud k tomu přistupují takhle, svět je musí zákonitě zklamat.“
Proto doporučuje si udělat zevrubnou a upřímnou inventuru očekávání. Uvědomit si, co děláme proto, že opravdu chceme, a co jen proto, že plníme přání druhých. Říct si, zda jsou daná očekávání splnitelná, nebo je nezbytné z nich i pro dobro zdraví slevit. K vyhoření a depresím podle něj přispívá i tlak společnosti na pozitivní myšlení. Špatnou náladu si ale jednou za čas můžeme dovolit. Pokud nás ale frustrace neopouští, měli bychom zpozornět – když trvá déle než 5–6 měsíců, je dobré vyhledat odbornou pomoc. V případě, kdy stres a psychický stav dlouhodobě negativně ovlivňují spánek, doporučuje navštívit i psychiatra.
Není hanba padnout, ale zůstat ležet. – Aleš Cibulka
„Nikdy nevyhoří člověk, který jen sedí v koutě. Čím talentovanější, úspěšnější a vytíženější člověk je, tím hlouběji padne,“ okomentoval Aleš Cibulka, který má s vyhořením osobní zkušenost. „Dneska po těch devíti deseti letech můžu říct, že to bylo sice hnusné a strašné, ale mělo to přijít. Způsobil jsem si to sám… Tělo varuje. Zpětně si člověk uvědomuje, že se mu pořád vracela chřipka nebo měl jiné problémy. Tělo to zkouší, a když to nevychází, tak shodí jističe.“
Umění nicnedělání
Po kvízu, při kterém jsme nažhavili mozkové závity a dozvěděli se zajímavá fakta, jako třeba to, že nejméně vyhořelí jsou duchovní a Kanaďané nebo že test Nevyhasni vyplnilo už přes 19 tisíc lidí, následovala debata, ve které zasedly Sharlota Blakk a Aneta Kostka.
Sharlota mluvila o tom, jak ji okolnosti přiměly brzy dospět. „Byli jsme punková/cirkusová rodina. V tom chaosu jsem byla jediný pevný totem. A když ostatní selhávali, věděli, že je zachráním. I když jsou tatínek s maminkou úžasní lidé, co se týče zodpovědnosti a dospěláctví, otěže jsem převzala velmi rychle. V jedenácti jsem řešila jejich rozvod. Ve třinácti jsem začala koncertovat. Od té doby jsem z toho pracovního kolotoče nevystoupila. Byla jsem zvyklá jet na naprosté maximum a hranu.“
Vyhoření jako takové sice nezažila, ale zpomalit musela kvůli jiným zdravotním problémům. „Největší propad v mém fungování přišel s covidem. Všichni jsme se zastavili a já se ptala, co je mým účelem. Začala jsem víc přemýšlet nad svou prací i psychickým rozpoložením. Navíc mi diagnostikovali rakovinu děložního čípku. Do té doby jsem nebyla ochotná se zastavit. Nicnedělání mě vytáčí.“
Aneta a její manžel vždycky byli akční extroverti. Nicnedělání také moc neznali. Anetu ale přestala naplňovat práce v rádiu, navíc se dva roky moc nevyspala. Rozhodla se skončit a dát si pauzu. Ani nestihla dát „nohy nahoru“. Víceméně ve stejném období loňského roku vyhořel její partner. „Začalo to nespavostí, propocenou postelí. Když jsem ho viděla při odchodu do práce brečet, věděla jsem, že už je fakt zle, jelikož jsem ho do té doby viděla brečet tak jednou,“ přiblížila, jak se jí před očima měnil z akčního a veselého na apatického člověka, kterého přešla radost i chuť trávit čas třeba s přáteli. „Poté, co dal výpověď, většinu dne i noci prospal. Moje funkce začala být ta, co je podporující, stabilní, veselá, ta, co se postará o domácnost. Později už jsem trochu ztrácela trpělivost, i když jsem si to vyčítala. Bylo to těžké, protože přece jen má člověk i své potřeby.“
Oběma tato zkušenost změnila život. Nyní si uvědomují, že práce není priorita. Více si váží volného času. Vědí, že nejsou nenahraditelní. Manželovi je lépe a postupně se vrací k – zatím méně náročné – práci. Na druhou stranu Aneta sdílela, že když si „věci trochu sedly“, poprvé zažila panickou ataku.
Být tu také pro sebe
„Celý život jsem byla supportér. Z téhle role jsem se vymanila až v 33 letech, když jsem se zhroutila,“ vyprávěla Bára Bočková. V dětství se věnovala moderní gymnastice a poté fyzioterapii. I když to pro ni na jednu stranu byla krásná práce, postupně ji péče o lidi, kteří za ní chodili se svými bolestmi, stála žlučník i energii. Začala se věnovat herectví. Přiznala, že zpočátku s poněkud naivní myšlenkou, že se tak zaměří víc na sebe.
Po šesti sezónách v divadle přišel kolaps. Dva týdny strávila v krizovém centru RIAPS a následně ji čekala tříměsíční skupinová terapie v léčebně. „Každé ráno se ptali, jak se mám. První měsíc jsem neodpovídala, protože jsem prostě chtěla umřít. Tyhle otázky mě obtěžovaly. Naopak dnes se sama sebe ptám, jak se mám. To jsem dřív nedělala,“ sdílela.
Zamyslete se nad tím, co děláte proto, že musíte. Protože nemusíte. – Daniel Štrobl
Od dětství na sebe kladla vysoké nároky. Toužila být umělkyní, herečkou. „Mám ze sebe dobrý pocit, že jsem si ten sen splnila. I když to bolelo a jela jsem dvacet let tak na tisíc procent,“ řekla Bára Jánová, u které vyhoření přišlo po její účasti v televizní show. Ještě předtím, když v covidovém období točila jeden seriál, jí začaly panické ataky. „Pořád mi to nestačilo, tak jsem šla do Survivora. A to mě dojebalo úplně. Lehla jsem.“
Bára zmínila i zkušenost s body shamingem. Tehdy i později při vyhoření, kdy ji opustil partner, zvažovala, že si sáhne na život. „Poprvé jsem si zavolala záchranku s tím, že se bojím, že to udělám. Podruhé jsem volala přátelům. Ti mě odvezli do krizového centra.“
Myšlenky na smrt se občas ještě objeví. „Je to bizár, ale cítím v tom svobodu. Dřív rozhodnutí nešla ze mě. U tohohle vnímám, že se můžu sama rozhodnout, jestli ten život budu žít, nebo ne,“ okomentovala Bára Bočková. „Ale víc a víc zjišťuji, že mě to zajímá – kdo jsem, proč tu jsem,“ dodala.
Sebeláska a možnost volby
„Nenechte to vyhnít,“ poradila Bára Jánová. „Nebojte se otevřít, řekněte si o pomoc (rodině, přátelům nebo třeba zavolejte na help linku). Raději něco udělejte, i kdyby to měl být planý poplach.“ Druhá Bára doplnila péči o sebe, přistupovat k sobě jako k dítěti, ptát se sám sebe na základní potřeby a dát si kontakt, pohladit se, být k sobě vlídný.
„Není hanba padnout, ale zůstat ležet,“ dodal Aleš Cibulka, který během večera situaci dokázal i odlehčit, když se to nabízelo.
„Není to legrace. Na syndrom vyhoření se umírá. Ale není to ortel. O to víc je důležité, když máte vedle sebe někoho, kdo chápe, že to není sranda nebo rozmar,“ řekl v závěru Daniel Štrobl. „Za vyhoření si můžeme často sami. Spojujícím znakem u lidí, kteří vyhořeli, bývá to, že se nemají rádi.“
Uvědomujeme si, že zapracovat na sebelásce a sebepéči je někdy těžké. Někdy právě až ve vyhoření zjistíte, že byste sebe a své zdraví měli postavit na vyšší příčku. Nastavit si hranice. „Zamyslete se nad tím, co děláte proto, že musíte. Protože nemusíte,“ zakončil psychoterapeut.
Ještě jednou děkujeme všem zúčastněným! Velké díky patří také partnerům akce Rock Café, Sonnentor a Živule. Budeme se těšit zase příště. Neváhejte se začíst do dalších článků na blogu a aby vám neunikly další akce, jiné novinky a inspirativní obsah, sledujte Nevyhasni na sociálních sítích.
