Petr: „Tohle nedám…“
Petr sedí u počítače a zírá na obrazovku. Hlavou mu buší jediná myšlenka: „Musím to stihnout!“ Čísla v tabulce mu splývají před očima. Včera pracoval do půlnoci, dnes začal v šest ráno. Má skluz, přestože jede na maximum.
V kapse mu zavibruje telefon. SMS od banky: „Připomínáme splátku Vaší hypotéky.“ Pocítí v žaludku nepříjemné sevření. Když přijde o tuhle práci, bude v háji.
„Hypotéka, školka pro syna, leasing na druhé auto… Neměl jsem ho kupovat. Byla to chyba.“ Z myšlenek ho vytrhne oznámení v e-mailu. Předmět: „URGENTNÍ! Potřebuji to dnes!!“ Odesílatel je nový šéf.
Petr otevře e-mail. Žádné „prosím“. Žádné vysvětlení. Jen další úkol, který nikam nezapadá. Pustí myš. Ruce se mu třesou.
Vyhoření není o Vaší slabosti. Je o nerovnováze.
„Dnešní pracovní pozice se neustále rozšiřují, pokud jde o očekávání, ale prostředky, které zaměstnanci dostávají k jejich zvládnutí, se nerozšiřují,“ říká Robert Simons, profesor MBA na Harvard Business School. Podle něj se lidé ocitají pod stále větším tlakem, ale zároveň jim chybí potřebná podpora.
Katka: „Už nevím, co dělat.“
Doma je ticho. Dusivé ticho. Jako nůž, který se jí zabodává do břicha.
„Tak co teda chceš, Katko? Chceš si pořád jenom stěžovat?“ křičí na ni manžel. Katka sklopí oči. Zase se hádají. Už několik týdnů.
Z práce chodí pozdě. Není schopná vypnout. V noci se budí s myšlenkou, jestli něco nezapomněla. Cítí, jak jí bije srdce, i když jen leží v posteli.
Dnes ráno se jí třásly ruce, když si nalévala čaj. Celý hrnek vylila na stůl. Stojí nad rozlitou tekutinou a nebyla schopná se pohnout. „Co se to se mnou děje?“ Po tváři jí padají slzy. Jedna, druhá, třetí…
V práci má volné ruce. A to je právě ten problém. „Nikdo jí neřekl, co přesně mám dělat.“ Její šéf jí říká: „Máš mou plnou důvěru.“
„Jenže jak se má řídit důvěrou? Nemám jasné cíle! Nevím, jak tady měří můj úspěch.„
Důvody vyhoření mají různé podoby, např.:
Příliš mnoho odpovědnosti a málo zdrojů. Lidé jsou přetížení, ale nemají pravomoci ani podporu.
Příliš mnoho volnosti a nejasná očekávání. Lidé bloudí, nemají pevný bod, cíl ani zpětnou vazbu.
Podle profesora Simonse z Harvardu musí být jakákoli pracovní pozice navržena s rovnováhou mezi odpovědností a podporou, jinak zaměstnanci vyhoří nebo selžou. „V mnoha firmách dnes zaměstnanci nesou odpovědnost za výsledky, které přesahují jejich zdroje a pravomoci,“ říká Simons.
Jak nevyhořet? 5 klíčových kroků
- Stanovte si jasné hranice. Není normální pracovat 12 hodin denně. Naučte se říkat NE. Pokud vám přidávají práci bez odpovídajících pravomocí nebo podpory, ozvěte se.
- Ptejte se na jasná očekávání. Co přesně se od vás očekává? Jak vypadá a jak měří úspěch? Pokud neznáte odpověď, hrozí, že budete pracovat naslepo. To povede k vaší frustraci.
- Požadujte podporu. Chcete výsledky? Potřebujete nástroje. Pokud vám chybí zdroje, pravomoci nebo vedení, je to problém managementu, ne vaší osobní efektivity.
- Sledujte varovné signály. Pokud jste neustále vyčerpaní, podráždění nebo se nemůžete soustředit, je čas se zastavit. Vyhoření nezačne ze dne na den, ale plíživě. Ani si ho nemusíte všimnout.
- Mluvte o tom. Nesnažte se všechno zvládnout sami. Sdílejte problémy s kolegy nebo mentorem. Můžete získat nové pohledy a řešení.
Práce vás nemá ničit. Pokud ano, možná je čas, abyste něco změnili.
Jenže.. Znám to ze své praxe. Znám to ze svého vlastního života. Dlouho jsem pochyboval, jestli vyhoření vůbec existuje. Jestli to není jen výmluva neúspěšných.
Pracuju od rána do noci. 6-7 dní v týdnu. Nedostatek spánku nahrazuju kofeinem, nikotinem a cukrem. Už roky. Ne jeden, ne dva. Více než 20 let.
Najednou přichází rány. Veřejné útoky, kterým nerozumím. Trvají dlouhé měsíce. Přemýšlím, jestli by nebylo lepší, abych si prohnal kulku hlavou. Přestávám stíhat. O to víc pracuji.
Nedávám pozor. Opravdu blízký obchodní partner mě okrádá. O raketu. Nemám energii. V posteli ležím klidně 18 hodin a nemohu se pohnout ani o milimetr. Nezajímá mě vůbec nic. Tělo mi říká: „STOP. DÁL UŽ
NEMŮŽEŠ.“ Cítím, jak mi vyprchává energie i život z těla. Dlouhé a dlouhé týdny.
Dnes vím: „Kdybych před pár měsíci nevyhořel, shořel bych.“
Dávejte na sebe pozor:
- Pokud cítíte chronickou únavu a vyčerpání, které nepřechází ani po odpočinku.
- Jste cyničtí a odcizení. Máte negativní postoj k práci, kolegům nebo klientům, pocit odcizení a ztrácíte smysl v tom, co děláte.
- Klesáte ve své výkonnosti, máte obtíže se soustředěním, nižší produktivitu a pocit, že nezvládáte své úkoly.
- Často trpíte bolestmi hlavy, žaludečními potížemi, nespíte a nebo máte oslabenou imunitu.
- Jste emočně nestabilní, podráždění, máte pocity beznaděje, úzkosti nebo deprese.
Pokud tyto příznaky máte, najděte si pomoc. Rychle. A opakujte sami sobě: „NEVYHASNI!“
